Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Doyle Wolfgang von Frankenstein drtil struny v patrně nejslavnějším období horror - punkových MISFITS, aby přes pár projektů a návratů do domovské kapely nakonec nastartoval projekt DOYLE, kterého se drží posledních pět let. Za mikrofon se postavil Alex Story (z CANCERSLUG nebo GORGEOUS FRANKENSTEIN - což je mimochodem jeden z oněch výše zmíněných projektů charakteristicky zmalovaného kytaristy) a ústřední dvojici v aktuální sestavě doplnili Brandon Strate a Alex Murff.
Jejich druhé album pod hlavičkou DOYLE, „As We Die“, zůstává svým přístupem věrno hororově - grotesknímu pohledu na svět, stylově se však od punku odychluje spíše k metalu a hard rocku. A pokud byl ve tváři MISFITS groteskní škleb, „As We Die“ se na můj vkus bere možná až příliš vážně. Jestli někde zůstalo zvrácené uchechtnutí, je hodně, hodně schované. Na první poslech chytnou hymny typu „Run For Your Life“ s klenutým refrénem („Run For Your Life“, „Fight For Survive“, „Your Only Hope Is To Die“) nebo valivá „We Belong Dead“, ale to je vpodstatě bohužel to jediné, co hlouběji utkví v mysli. Doyle Wolfgang von Frankenstein sází jeden těžký riff („Witchcraft“) za druhým, přeci jen ale není natolik stylově specifickým kytaristou, aby byl schopen vytvořit něco skutečně svébytného a zapamatovatelného, něco, z čeho by si posluchač pověstně sedl na zadek. Tady hraje solidně, riffy koření možná až příliš častým použitím toho samého flažoletu, ale...
Album příjemně zavání osmdesátkovým odérem (ale baleným do současné zvukové hutnosti), solidně baví, ale nestrhne. Dobře funguje jako kulisa k práci, nemá však tu sílu, aby od práce dokázalo vyloženě vytrhnout. Spíše je to v tomto případě naopak: vyžaduje větší námahu se na poslech „As We Die“ soustředit a nenechat se rozptýlit vším možným. Pro početné fanoušky MISFITS je to samozřejmě povinnost. Jen je třeba se připravit na to, že na něm moc z oblíbené kapely nenajdou.
DOYLE se sice zuřivě snaží navázat na odkaz MISFITS, bohužel však marně. Jejich snaha tak v konečném důsledku vyznívá spíše jako snaha ždímat peníze ze slavné značky, než nesení slavného praporu dále až do dnešních časů.
1. Kiss Me as We Die
2. Beast Like Me
3. God of Flies
4. Run for Your Life
5. Darkside
6. Witchcraft
7. King of the Undead
8. Virgin Sacrifice
9. We Belong Dead
10. Show No Mercy
11. Dark Gods Arise
12. Blood on the Axe
13. Night of Sin
Diskografie
As We Die (2017) Abominator (2013)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2017 Vydavatel: Monsterman Records Stopáž: 45:54
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!